|
vím, že mi není 65, ale chtěla bych vám dát něco přečíst..doufám, že se na mě nebudete zlobit.
Myslím si, že se to týká nás všech:
Zajímavé však je, že hloupost často vytáčí i hlupáky. Když vidím, kdo všechno nadává na to, jak jsou lidé hloupí, tak mě napadá - uvědomují si ti lidé, že sami jsou hloupí? Že sami toho moc neví?
Je zřejmé, že i když na hloupost nadává i sebevětší blb (říkejme mu třeba pan Blb), sám se za blba nepovažuje. Když pan Blb vidí, jak někdo něco neví nebo nechápe a náš Blb přitom zná odpověď, říká si: "ha, to je ale blb, on to neví a přitom je to tak jednoduchá věc!" Přitom kdybychom dali samotnému panu Blbovi třeba 10 prostých otázek, kolikrát by řekl nějaký nesmysl, kolikrát by se ztrapnil. Inu, hloupost, stejně jako spousta dalších věcí, je relativní a není spolehlivý způsob, jak jí měřit. Jak to tak bývá, někdo je silnější v technice a o módě nemá ani ponětí, někdo se zas vyzná v politice, ale nepozná hříbka od muchomůrky. A tak jsme všichni svým způsobem hloupí.
Ašak i když jsme všichni svým způsobem hloupí (jen každý jinak), stejně nás vždy nadzvedne ze židle, když někdo neví něco, co my víme a považujeme to za důležité. Bereme to jako zneuctění něčeho, co přece každý musí znát!
Některý člověk sám sebe považuje za chytrého, jiný má o sobě horší mínění, ale v momentě, kdy si i takový člověk řekne větu: "nemám rád hlupáky", sám ukazuje na někoho s míněním - oni jsou hloupější než já. Takového člověka naplňuje jednak rozčílení - "jak může být někdo tak blbej?", zároveň však může pocítit jakési uspokojení, protože sám sobě ukázal, že je chytřejší, než ten blbec, že stojí výše než on.
Snad nejvíc zábavné či srandovní mi přijde přesvědčování především modelek a "celebrit" ve smyslu - "říká se o mně, že jsem hloupá, ale to není pravda, já jsem chytrá!" Takhle se opravdu chytrost neukazuje Tyto výkřiky vyplývají z toho, že právě u "celebrit" se tak nějak veřejně očekává, že jsou hloupé a tudíž jsou pod tlakem něco takového prohlásit. Jenže chytrý nebo moudrý člověk o sobě neříká, že je chytrý, nejlépe to neřekne vůbec nikdy. Na člověku poznáte, že je chytrý nebo moudrý podle toho, jak mluví, jak se chová, jaké má názory. Bylo by však bláhové si myslet, že člověk ukáže či prokáže svou chytrost tvrzením: "já jsem chytrý a inteligentní!" Z osobností známých třeba z televize je za chytrého či moudrého považován třeba Jan Werich a Miroslav Horníček. Slyšel jste někdo od nich výrok typu: "já jsem chytrý, já jsem inteligentní"? Za hloupého člověka je považována třeba jedna již zmíněná slečna. A pokud by prohlásila něco ve smyslu "jsem chytrá a inteligentní", asi tomu moc lidí neuvěří. Kdyby však dokázala mluvit alespoň z desetiny tak zajímavě, jako to uměl třeba již zmíněný Werich, neměla by výroky typu "jsem chytrá" zapotřebí.
Proto je dobré nedělat ukvapené soudy ohledně hlouposti či blbosti, navíc nikdy nevíme, zda se sami nemýlíme. Zkoumejme, vzdělávejme se aspoň trošku a ptejme se sami sebe, zda se nemůžeme mýlit. Neodsuzujme apriori, přemýšlejme... |