Hrajte s námi SUDOKU online ! | Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024 | 8 rad, než se rozhodnete vyběhnout | Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty |
Péče o postižené a bezmocné příbuznéStaráte se o někoho blízkého, kdo nemůže chodit? Jaké máte zkušenosti?
|
REGISTRACE | Datum vložení: 02.03.2008 19:43 hod. | ||||
|
Děkuji |
HaňaZaňa | Datum vložení: 02.03.2008 19:42 hod. | ||||
|
No tohle mám už domluvené, ale spíš na koupání a tak. Když mám delší pochůzky, pohlídá soused. |
sandra | Datum vložení: 02.03.2008 19:19 hod. | ||||
|
můj nevlastní děda se stará o mou babičku,která po několika mrtvicích nechodí....strašně ho obdivuji,málokdo to zvládne.musí s ní být 24 hodin denně,na nákup a rychle domů.je mu přes 70 let,tahá se s ní,psychicky ji podporuje..navíc babička nechce jezdit na procházky,takže jsou pořád zavření doma |
Wendy, | Datum vložení: 02.03.2008 19:15 hod. | ||||
|
mladší moc nebudu, (zítra mám 56 ale vidím, že to máš těžší. Držím palce! |
. | Datum vložení: 02.03.2008 19:02 hod. | ||||
|
v poslední době maminka nemohla nikam chodit a kdyz jsme jeli nekam na voziku, bylo to pro me dost narocne - maminka je tezka, ja jak proutek. Jinak byla sobestacna, umyla se i uvarila. Kdyz to neslo, umyla jsem ji ja. Casto jsem na to nadavala, doufala, ze se to nezhorsi a nechtela s ni na voziku moc nikam chodit, protoze to bylo narocne. Navic to nebyl problem nohou, takze ji to silene vycerpavalo a me zase ten pohled na ni. Zkusenost me pak ale naucila, ze vsechno to jde, kdyz ten clovek natolik netrpi aby byla lepsi smrt. To co jsme si prozili pote mi dalo zavyucenou: holky, dekujte Bohu, ze se muzete starat o sveho milovaneho, i kdyz je to narocne a k uzoufani. Pokud se ale starate znamena to, ze dotycny zije. A to je ten nejvetsi dar.. |
maminka..... | Datum vložení: 02.03.2008 17:07 hod. | ||||
|
Vždycky jsem si říkala - abych fakt měla takovou lásku k lidem, jak bych měla mít - asi budu muset o někoho pečovat. Aspoň to tak "funguje" podle zkušeností druhých... Ale tajně jsem doufala, že k tomu nedojde, vždyť já přece na to ani nemám... S maminkou jsme si moc nerozuměly, i když jsme se obě snažily...A pak se to stalo. Po druhé mozkové mrtvici ochrnula na půlku těla, nemohla mluvit, zato všechno bystře vnímala. Hrozně jsem se bála, co bude, až ji přivezou domů... Je taky těžší než já...ale dát ji někam, to nepřicházelo v úvahu. Vždyť byla zvyklá na normální život, to by ji zlomilo. Teď to nejdůležitější: 3 lidé (někdy i víc) se za nás pravidelně modlí - a my to s maminkou zvládáme - a dokonce s humorem! |